Každý, kdo už našel pár zápisů svých předků, zná tu situaci: v kolonce stojí „Haus No. 22“ nebo „č. 22“ a vedle jména obec. Číslo se opakuje u křtů dětí, u svatby dcery i u pohřbu dědečka. Většina lidí ho přeskočí. Přitom právě číslo domu spojuje matriku s dalšími prameny: s mapou, s pozemkovou knihou, se sčítáním lidu. Jméno se píše pokaždé jinak, číslo zůstává.
Odkud se čísla domů vzala
Čísla domů jsou starší, než by se zdálo. Zavedl je patent Marie Terezie z 10. března 1770, spolu s velkým soupisem obyvatel. Soupis měl hlavně vojenský účel: stát chtěl vědět, kolik mužů může povolat a kolik má koně a voly. Po vsích chodily komise, ve kterých seděl důstojník a krajský úředník se svými písaři.
Způsob číslování určila panovnice dva dny před vydáním patentu. Čísla se nemalovala na tabulky, ale černou barvou přímo nad dveře. Psaly se arabské číslice, obvykle s předponou „No“, aby si je nikdo nespletl s letopočtem. A číslovalo se celou obcí od jedničky, ne po ulicích. Číslo 1 dostal většinou první dům, na který komise při příchodu do vsi narazila, v některých městech zámek nebo sídlo vrchnosti. Pořadí čísel tak dodnes prozrazuje, kudy komise šla. Domy židovských majitelů se značily zvlášť, římskými číslicemi.
Do matrik se čísla dostávala postupně od sedmdesátých let 18. století, napevno je přinesly tabulky Josefa II. z roku 1784. O tom, jak se tehdy změnily zápisy, píšeme v článku o roce 1784.
Je to pořád tentýž dům?
Většinou ano, a to je pro hledání štěstí. Čísla popisná se ukázala jako nečekaně trvanlivá. Rakouský historik Anton Tantner, který číslování z roku 1770 zkoumal, připomíná, že v Česku platí v mnoha obcích dodnes a stojí i v občanském průkazu.
Řada čísel se ale časem rozházela. Nový dům dostal další volné číslo v řadě, i když stál na opačném konci vsi. Když se dva domy spojily, jedno číslo zmizelo. Proto v malých obcích často platí, že čím nižší číslo, tím starší dům. Celé obce se přečíslovávaly zřídka, protože úřady věděly, jaký zmatek to nadělá v knihách, ale stávalo se to: první vlna přečíslování proběhla v letech 1805 až 1815, ve městech se čísla měnila i později. Číslo z doby před rokem 1805 proto vždy ověřte. Když v roce 1818 chtěli vojenští úředníci přečíslovat Brno, magistrát souhlasil jen u předměstí, ve vnitřním městě to odmítl.
Jestli dnešní číslo odpovídá číslu z matriky, ověříte na mapě. Na Nahlížení do katastru nemovitostí najdete podle čísla popisného dnešní parcelu a tu pak porovnáte se starou mapou.
Mapa, na které je každé stavení
Ta stará mapa se jmenuje stabilní katastr. Nařídil ho císař František I. patentem z 23. prosince 1817 kvůli spravedlivější dani z půdy. Zeměměřiči pak měřili každou parcelu: na Moravě v letech 1824 až 1836, v Čechách 1826 až 1843. Mapy jsou v měřítku 1 : 2880, takže je na nich vidět každý dům, stodola i zahrada.
Pro rodopisce existují dvě verze. Císařské otisky jsou ručně kolorované kopie, které šly do Vídně jako kontrolní exemplář. Indikační skici byly pracovní kopie, do kterých se při takzvané indikaci zapisovali držitelé parcel a druh pozemku, a na rozdíl od otisků mají u stavení zapsané číslo domu. Na barevných mapách jsou stavení rozlišená: spalná, většinou dřevěná, žlutě, nespalná, zděná, karmínově. Na první pohled tak vidíte, jestli byl dům předků zděný, nebo dřevěný.
Mapy jsou zdarma k prohlížení v aplikaci Archiv Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Zadáte obec, kliknete do mapy a vpravo se ukážou dostupné listy. Indikační skici pro Moravu jsou uložené v Moravském zemském archivu (fond D 9 Indikační skici), pro Slezsko v Zemském archivu v Opavě.
Grunt a jeho držitelé
Venkovská usedlost s poli se jmenovala grunt. Podle velikosti se hospodářům říkalo celoláník, pololáník, čtvrtláník, v německých zápisech Ganzlähner, Halblähner, Viertler. Kdo měl jen chalupu bez polí nebo s kouskem zahrady, byl domkář, německy Häusler. Tyhle údaje najdete v matrice hned za jménem a už samy o sobě řeknou, jak rodina žila.
Poddaný ale grunt nevlastnil tak jako my dům. Patřil pod vrchnost a každý převod musela vrchnostenská kancelář zapsat do knihy. Tím vznikly gruntovní knihy, dnes v archivech vedené jako pozemkové knihy. Najdete v nich jména držitelů, cenu, za kterou grunt převzali, splátky, dluhy, podíly sourozenců, které nový hospodář musel vyplatit, a často i svatební smlouvy. Vrchnosti je vedly do roku 1850, kdy jejich úřady zanikly; po něm knihy převzaly okresní soudy.
Tady je ukázka z pozemkové knihy Hostěnic u Brna, založené roku 1795. Každý dům má v knize vlastní list. U domu č. 22 je nejstarší zápis tento:
Pozemková kniha Hostěnice, dům č. 22, zápis z roku 1782
Besitzer. Tomas Wachač im Jahre 782 mit der Wittib nach dem Jakob Řičanek erheurathet um … 100 f. [vlevo: Gewährbuch de ao 782, Gewährbuch No 2 fol. 152]
Držitel: Tomáš Wachač, který se roku 1782 přiženil k vdově po Jakubu Říčánkovi, za 100 zlatých. Vlevo odkaz na starší knihu z roku 1782, kniha č. 2, list 152.
MZA Brno, C 17 Pozemkové knihy, kniha 10352, Hostěnice 1795–1878, dům č. 22, snímek 73
Jakub Říčánek zemřel a jeho vdova se znovu vdala. Grunt tím přešel na nového muže, Tomáše Wachače. Kdyby rodina hledala Říčánky jen v matrice, tady by jí linie zmizela. O šestnáct let později ale pozemková kniha pokračuje:
Pozemková kniha Hostěnice, dům č. 22, zápis z roku 1798
Joseph Řižanek im Jahre 798 von seinem Stiefvater Thomas Wachač … übernommen um … 300 f. [vlevo: Gewöhrbuch No 4 fol. 197]
Josef Říčánek roku 1798 převzal dům od svého otčíma Tomáše Wachače za 300 zlatých. Vlevo odkaz na knihu převodů č. 4, list 197.
MZA Brno, C 17 Pozemkové knihy, kniha 10352, Hostěnice 1795–1878, dům č. 22, snímek 73
Syn Jakuba Říčánka, Josef, dostal grunt zpátky od otčíma. Slovo Stiefvater, otčím, spojuje dvě rodiny, které by matrika bez dalšího hledání nespojila. A list pokračuje dál: v roce 1841 převzal dům Josefův syn Tomáš se ženou Teklou za 480 zlatých konvenční měny. Za šedesát let tři generace a dvě příjmení na jednom gruntu.
Všimněte si i ceny. Částky v gruntovních knihách nejsou tržní ceny v dnešním smyslu. Grunt se v rodině předával za cenu, ze které se pak vypláceli sourozenci a někdy i výměnek pro rodiče, proto mohou být nízké. Ve stejné knize koupil roku 1815 Martin Říčánek dům č. 13 od Antona Nezvala za 1 900 zlatých:
Pozemková kniha Hostěnice, dům č. 13, koupě roku 1815
Hausnumer 13 … Martin Řičanek aº 815 von Anton Nezwal erkauft um … 1900 f. sage Eintausend Neunhundert Gulden [vlevo: Gewährbuch No 8 fol. 70]
Dům č. 13: Martin Říčánek ho roku 1815 koupil od Antona Nezvala za 1 900 zlatých, slovy tisíc devět set. Přeškrtnutý zápis nad ním je vymazaný dluh, zpravidla splacený.
MZA Brno, C 17 Pozemkové knihy, kniha 10352, Hostěnice 1795–1878, dům č. 13, snímek 38
Tisíc devět set zlatých za koupi od cizího člověka proti stovkám za převzetí v rodině, a navíc v roce 1815, kdy byly peníze po válkách a státním bankrotu roku 1811 znehodnocené (částka je nejspíš ve vídeňské měně, ostatní v konvenční). Proto částky mezi sebou srovnávejte opatrně. Kolonka vlevo navíc odkazuje na starší knihu převodů a list, kde je původní smlouva. Tak se dostanete dál do minulosti.
Postup: od matriky ke statku
- Z matriky si vypište číslo domu a obec, nejlépe z několika zápisů, ať víte, že rodina na čísle opravdu bydlela a nestěhovala se.
- Zjistěte panství. Gruntovní knihy vedla vrchnost, a proto jsou v archivu řazené podle panství, ne podle obcí. Panství často stojí přímo v zápisu z matriky („Herrschaft Posořitz“), jinak ho najdete v popisu fondu v archivu.
- Najděte dům na mapě stabilního katastru a podívejte se, jak velký byl, co k němu patřilo a kdo bydlel vedle.
- Otevřete pozemkovou knihu obce. Mladší knihy z konce 18. století bývají řazené podle čísel domů a mají jmenný rejstřík. U domu najdete řadu držitelů a odkazy na starší knihy.
- S každým novým jménem se vraťte do matriky. Předchůdce na gruntu bývá tchán, otčím nebo strýc. Svatba a úmrtí to rozhodnou.
Kde pozemkové knihy najdete
Vrchnostenské gruntovní knihy jsou ve státních archivech, většinou ve fondech velkostatků nebo ve sbírkách pozemkových knih. Digitalizují se postupně a žádný archiv nemá online všechno. Plzeňský archiv dokončil v květnu 2026 zveřejnění 6 083 knih ze 161 velkostatků, moravské knihy z fondu C 17 přibývají v portálu ARON, ve kterém je i kniha Hostěnic z ukázky.
| Kde předek žil | Archiv | Portál |
|---|---|---|
| jižní Morava a Vysočina | Moravský zemský archiv v Brně (fond C 17 Pozemkové knihy) | ARON |
| severní Morava a Slezsko | Zemský archiv v Opavě | Digitální archiv |
| západní Čechy | SOA v Plzni (6 083 knih ze 161 velkostatků, nejstarší z roku 1558) | Porta fontium |
| jižní Čechy | SOA v Třeboni | DigiArchiv |
| střední Čechy | SOA v Praze | eBadatelna |
| severní Čechy | SOA v Litoměřicích | Digitální badatelna |
| východní Čechy | SOA v Hradci Králové (dříve SOA v Zámrsku) | ARON |
Deskové (dominikální) statky šlechty se nezapisovaly do gruntovních knih, ale do zemských desek. České jsou v Národním archivu, moravské v Moravském zemském archivu, slezské v Zemském archivu v Opavě.
Po roce 1850: pozemkové knihy soudů
Když skončila vrchnostenská správa, převzaly knihy okresní soudy a dopisovaly do nich ještě desítky let. Nové pozemkové knihy zavedl obecný zákon o pozemkových knihách z 25. července 1871 a v Čechách zákon z roku 1874 o jejich založení. Každá nemovitost v nich má vložku se třemi listy: A popisuje nemovitost, B uvádí vlastníka, C dluhy a jiná břemena. Od 1. ledna 1951 už zápis do knih nebyl podmínkou převodu, v roce 1964 knihy nahradila evidence nemovitostí a od roku 1993 platí dnešní katastr nemovitostí.
Pozemkové knihy z let 1871 až 1950 jsou zčásti v archivech a zčásti dodnes na katastrálních pracovištích. Kde je kniha pro vaši obec, vám řekne katastrální pracoviště, pod které obec patří, nebo okresní archiv.
Na co si dát pozor
- Obec mohla patřit pod dvě panství. Část domů pak má knihu jinde. Když dům v knize nenajdete, hledejte u sousední vrchnosti.
- Folio není strana. Odkazy „fol. 152“ míří na list starší knihy, který má dvě strany. Na snímcích hledejte číslo napsané v rohu listu.
- Stejné příjmení na více gruntech. V jedné vsi bývalo několik rodin stejného jména. Rozhoduje číslo domu, ne jméno.
- Čísla se měnila výjimečně, ale měnila. Pokud vám mapa a matrika nesedí, hledejte v knize poznámku o novém čísle nebo starší číslo v kolonce vlevo.
Pozemkové knihy jsou pomalé čtení, ale dají něco, co matrika neumí: majetek, ceny, dluhy, přiženěné otčímy a tety, které dostaly svůj podíl. A často vás dovedou o generaci dál, než sahá nejstarší matrika farnosti. Jak číst německé písmo, kterým jsou psané, ukazuje článek o kurentu. Co dalšího kromě matrik existuje, shrnuje přehled pramenů. A pokud chcete začít jedním konkrétním předkem, jeho zápis z matriky najdeme zdarma.
