Franz Říčánek, půlláník z Pozořic u Brna, měl v osmdesátých letech 18. století dvě dcery jménem Kateřina. První se narodila v únoru 1784. V dubnu 1786 dostala stejné jméno další dcera, což rodiny dělávaly, když první dítě zemřelo; pohřeb té první jsme ale v knize zemřelých nenašli, takže to zůstává domněnka. Jisté je, že mezi oběma křty leží dva roky a jeden císařský patent. Zápisy o nich vypadají, jako by byly z různých století.
Rok 1784: latinská věta v rubrikách
Křest, Pozořice, 28. února 1784
28. | Georgius [Quapil – škrtnuto] Deca: et Par: | Catharina | Rzicžanek Franciscus bi quadrantarius et Anna | Dvorzaczek Sebastianus Quad. Sivitio et Catharina uxor ejus | Posořitz | 25.
28. února 1784 křtil děkan a farář Jiří Kvapil Kateřinu, dceru Františka Říčánka, půlláníka, a Anny. Kmotři Šebestián Dvořáček, čtvrtláník ze Sivic, a jeho žena Kateřina. Pozořice č. 25.
Tenhle zápis už není úplně starý typ. Farář píše do linkovaných sloupců, protože rubriky se v matrikách objevují od přelomu let 1770 a 1771, a vpravo má číslo domu, které vesnice dostaly v letech 1770 a 1771. Ale jazyk je latina, jména jsou polatinštěná (Franciscus, Sebastianus), stav otce je biquadrantarius, tedy držitel dvou čtvrtin lánu, půlláník. Příjmení matky nikde. Anna je prostě Anna.
Rok 1786: německá tabulka
Křest, Pozořice, 4. dubna 1786
Den 4. | Haus No. 25 | Katharina | katholisch | Mädchen | ehelich | Vater: Rzizanek Franz, Halb Lähner von Posoritz | Mutter: Anna | Pathen: Dworžaczek Sebastian und sein Weib Katharina, Viertler von Siwitz | Rössner Johann Coop.
4. dubna 1786, dům č. 25: Kateřina, katolička, děvče, z manželského lože. Otec František Říčánek, půlláník z Pozořic. Matka Anna. Kmotři Šebestián Dvořáček a jeho žena Kateřina, čtvrtláníci ze Sivic. Křtil kaplan Jan Rössner.
MZA Brno, E 67, kniha 1565, Pozořice, narození 1784–1802, snímek 17
Stejná rodina, stejní kmotři, stejný dům. Ale všechno ostatní je jinak. Kniha je nová, založená v roce 1784 jen pro narozené. Kolonky mají pevné záhlaví (tady ještě kreslené rukou, brzy tištěné) a farář jen vyplňuje. Přibyla kolonka ehelich, manželský původ; náboženství a pohlaví zapisoval farář zkratkou už v roce 1784, teď mají vlastní sloupce. Latina zmizela, píše se německy. Franciscus je Franz a biquadrantarius je Halblähner. A od července 1784 měla mít každá vesnice farnosti v knize vlastní oddíl; pozořický farář na to přešel až o pár let později, v roce 1786 ještě ves připisoval svisle k číslu domu.
Co patent nařídil
Patent z 20. února 1784 je krátký text s velkým dosahem. Shrnuto do dnešní řeči:
- Tři oddělené knihy. Narození, oddaní a zemřelí každý ve vlastní knize, a podle dekretu z července 1784 navíc pro každou obec farnosti zvláštní oddíl.
- Tabulky. Předepsané kolonky pro každý druh zápisu. U narozených datum, číslo domu, jméno, náboženství, pohlaví, manželský původ, rodiče, kmotři. U oddaných ženich a nevěsta s věkem, stavem a domem, svědkové. U zemřelých datum, dům, jméno, náboženství, pohlaví, věk a tam, kde byl po ruce lékař, i nemoc.
- Čísla domů u každého zápisu. Zapisovat se měla už od roku 1770, ale teprve pevná kolonka je prosadila všude.
- Platnost pro všechny. Evangelíky, které o tři roky dřív povolil toleranční patent, zapisoval kvůli úřední platnosti dál katolický farář; vlastní evangelické matriky dostaly veřejnou platnost až roku 1849. Židovské obce vedly knihy pod dohledem faráře a jejich matriky od roku 1784 jsou dnes, pokud přežily rok 1945, v Národním archivu.
- Veřejná víra. Matriky už od roku 1781 platily jako veřejné knihy, výpis z nich měl váhu úřední listiny. Farář se stal, aniž by to tak kdo říkal, státním úředníkem.
Během dalších let přibylo to, co dnes bereme jako samozřejmost: od roku 1790 se zavádějí abecední rejstříky na konci knihy, opisy knih pro konzistoř, postupně jméno porodní báby, později okres a číslo úmrtního protokolu. Formuláře z roku 1784 ale v zásadě vydržely až do zestátnění matrik k 1. lednu 1950.
Proč to Josef II. udělal
Ne kvůli rodopiscům. Stát potřeboval vědět, kolik má poddaných, kolik branců a kolik daňových poplatníků, a církevní knihy byly nejúplnější evidence lidí, kterou měl po ruce; soupisy duší a vojenské konskripce se o ně opíraly. Patent z nich udělal evidenci státní. Číslo domu, manželský původ a náboženství nejsou kolonky pro potomky, jsou pro vojenské odvody, dědické právo a toleranční politiku. Že z toho o dvě století později těží každý, kdo hledá babičku, je vedlejší účinek.
První zápis v nové knize
Patent nabyl účinnosti začátkem května 1784. V Bořitově u Černé Hory otevřel farář Václav Novotný novou knihu oddaných hned 4. května a prvním zápisem je svatba, jaká se do staré knihy nevešla:
Svatba, Bořitov, 4. května 1784, první zápis nové knihy
1784, May 4., Haus 28 Porstendorf: Julius Blaschek, Soldat vom löbl. Regiment Laudon; katholisch, 26 [Alter], ledig. Susanna Odehnalin, Tochter des Paul, Bauers; katholisch, 18, ledig. Beistände: Karel Jelina [Jelínek?] und † Franz Dolezshel, Viertler beyde von Porstendorf. Getraut: Wenzl Nepom. Nowotny, Pfarrer. NB. Mit Versprechen, daß sie den Mann [als] sein Weib [nie]mals verlassen, sondern ihm zum Regiment nachfolgen wolle.
4. května 1784, Bořitov č. 28: Julius Blažek, voják Laudonova pluku, katolík, 26 let, svobodný, a Zuzana Odehnalová, dcera sedláka Pavla, katolička, 18 let, svobodná. Svědci Karel Jelínek(?) a František Doležel, čtvrtláníci z Bořitova. Oddal farář Václav Nepomuk Novotný. Poznámka: se slibem nevěsty, že muže nikdy neopustí a půjde za ním k pluku.
MZA Brno, E 67, kniha 153, Bořitov, oddaní 1784–1859, snímek 1
Věk ženicha i nevěsty, stav, svědkové s povoláním a pod tím poznámka, kterou by farář o pět let dřív sotva zapsal. Osmnáctiletá Zuzana slíbila, že půjde za vojákem, kam ho pluk pošle. Nevíme, zda šla. Křížek před jménem svědka Františka je jeho podpis: patent chtěl podpisy svědků a kdo psát neuměl, udělal kříž. A víme přesně, odkud nevěsta byla: z domu číslo 28.
Číslo domu je klíč
Právě číslo domu dělá z matrik po roce 1784 něco úplně jiného než dřív. Dům má číslo, které se zpravidla drží dlouho (přečíslování ale nebylo vzácné, hlavně na začátku 19. století), a to číslo se objevuje i v jiných knihách. V pozemkové knize Bořitova, založené v roce 1770, má dům č. 28 svůj list: hospodářem je Pavel Odehnal, celoláník, který si toho roku grunt, dosud držený jen z vůle vrchnosti, zakoupil za 116 zlatých rýnských.
Pozemková kniha Bořitov, dům č. 28, 1770
Haus Besitzers Nrus 28, Grund-Buchs Folium [81], Grund-Verschreibung des Paul Odehnal … gantz Lahner Grund … Ein Hundert Sechzehen Gulden Rein.
Držitel domu č. 28, folio pozemkové knihy 81, gruntovní úpis Pavla Odehnala: celý lán, 116 zlatých rýnských, rok 1770.
MZA Brno, C 17 Pozemkové knihy, kniha 14807, Bořitov 1770–1885, snímek 81
Pavel Odehnal z pozemkové knihy je podle všeho ten „Paul, Bauer“ z oddacího zápisu, otec nevěsty. Dvě různé knihy, dva různé úřady, jedno číslo. Od roku 1784 se tak dá rodina sledovat nejen po jménech, která se píšou pokaždé jinak, ale po domě. Když se v matrice objeví Odehnal z čísla 28, víte, že je to tahle rodina a ne jiní Odehnalové z čísla 7. A když číslo domu najdete ve sčítání lidu z roku 1857 nebo na mapě stabilního katastru, víte, kde ten dům stál.
Co to znamená pro váš rodokmen
Od roku 1784 má každý zápis stejnou kostru, ať je z Pozořic, z Plzně nebo z Opavy. Datum, dům, jméno, rodiče, kmotři. U svateb věk, který vede k roku narození, a od přelomu století často i jména rodičů obou snoubenců s jejich domem a vsí. To je ten řetěz, po kterém se jde zpátky: ze svatby ke křtu ženicha, z křtu ke svatbě jeho rodičů, a tak dál. Jak to vypadá v praxi, popisuje návod krok za krokem.
Křest, Horákov, 3. prosince 1810
3. Decembris, getauft 3. | 44 | Franz | katholisch | Knab | ehelich | Georg Hromek, ¼ler | Genofefa Neužilin | Lorenz Poláček, Katharina Eheweib, 4tler von Mokrau
3. prosince 1810 narozen a téhož dne pokřtěn František, dům č. 44, katolík, chlapec, manželský. Otec Jiří Hromek, čtvrtláník, matka Genovefa Neužilová. Kmotři Lorenc Poláček a jeho manželka Kateřina, čtvrtláníci z Mokré.
MZA Brno, E 67, kniha 1983, Tvarožná, narození 1784–1811, oddíl Horákov, snímek 122, fol. 55
Zápis z roku 1810 už má i příjmení matky, datum narození vedle data křtu a pod řádkem připsanou porodní bábu z Horákova č. 40. Dvacet šest let po patentu je z něj plnohodnotný rodný list. Proto si u předků narozených po roce 1784 troufáme slíbit, že je najdeme, pokud se kniha dochovala. Tabulka s číslem domu je prostě spolehlivá.
Kde má i tahle doba mezery
Aby to nevyznělo jako chvalozpěv. První roky po roce 1784 bývají nejhorší: faráři nové formuláře teprve zkoušeli, příjmení matky zapisovali jen někteří a u nemanželských dětí se od roku 1770 smělo jméno otce zapsat jen tehdy, když se k dítěti sám přihlásil, takže u většiny z nich řetěz končí. Některé knihy shořely, v pohraničí se jich část po roce 1945 ztratila. Vojáci se často ženili u plukovních kaplanů a ty matriky jsou jinde. A němčina s kurentem, které se po patentu v knihách rozšířily, jsou dnes pro většinu lidí nečitelné. To je ostatně důvod, proč tenhle web existuje.
Přesto: rok 1784 je pro českého rodopisce dobrá zpráva. Od něj dál do minulosti jde cesta po jménech, dohadech a kmotrech, jak píšeme v článku o nejstarších matrikách. Od něj do současnosti jde po číslech domů a tabulkách, které vymyslel císař, aby věděl, kolik má vojáků.
