Kurent a švabach: jak začít číst staré písmo v matrikách

Kurent vypadá na první pohled jako řada vlnovek. Písmena jsou úzká, skloněná a mnohá se podobají jedno druhému. Kdo umí jen dnešní latinku, nepozná ani slovo, které by v tisku přečetl hned. Dobrá zpráva je, že matriky nejsou dopisy ani romány. Je to formulář, ve kterém se opakují stejná slova: syn, dcera, manželka, sedlák, zemřel, pohřben. Ta se naučíte poznávat jako obrázek a zbytek přijde s nimi.

Švabach, fraktura a kurent: tři různé věci

Česky se „švabach“ říká všemu, co je psané starým německým písmem. Přesně vzato je ale švabach tiskové písmo z 80. let 15. století, pojmenované nejspíš podle města Schwabach u Norimberku. Tiskla se jím třeba Bible kralická. Na švabach navázala fraktura, další tiskové lomené písmo. To, co v matrikách píše farář rukou, je kurent: psací písmo, které se v českých zemích prosadilo v 18. století a vytlačilo starší českou psací podobu téhož typu. V českých textech ho kolem poloviny 19. století nahradilo latinkové, takzvané humanistické písmo. V německých se psalo dál, v Rakousku jako běžné úřední písmo, a v Německu ho úředně zrušili až v roce 1941.

Jednu věc o Sütterlinovi: je to pozdější německá školní úprava kurentu, zavedená v Prusku kolem první světové války. Do rakouských škol se před rokem 1938 nedostala, v matrikách 18. a 19. století ji tedy nehledejte. Když vám někdo řekne, že matrika je „psaná sütterlinem“, myslí kurent.

V jednom zápisu se přitom potkávají až tři písma. Tištěná záhlaví tabulek jsou ve fraktuře, zápis je v kurentu a jména a latinská slova psal farář často latinkou. Tady je to vidět na matrice narozených z Horákova u Brna z roku 1856:

Matrika narozených, Horákov 1856: tištěné záhlaví a první řádky zápisu

Tištěná záhlaví jsou pro začátečníka nejlepší učebnice. Fraktura se čte snadno, a když víte, co je v hlavičce sloupce, víte i, co je pod ní psané rukou. Ve sloupci Haus Nro. je číslo domu, v Vater otec. Tabulky tohoto typu zavedl Josef II. v roce 1784, víc o nich v článku o roce 1784.

Abeceda a písmena, která se pletou

Celou abecedu kurentu ukazuje tabulka z dobové příručky psaní dopisů z roku 1866. Vlevo je vždy dnešní písmeno, vedle malé a velké písmeno kurentu:

Abeceda kurentu, 1866

Nemusíte se ji učit celou. Na začátku stačí vědět, kde vás kurent nejčastěji napálí:

• e vypadá jako latinské n. Dvě krátké čárky vedle sebe. Kdo čte latinkou, přečte „der“ jako „dnr“ a „Eheweib“ jako „Ehnwnib“.
• n vypadá jako latinské u. „Sohn“ se tak snadno přečte jako „Sohu“. A aby se nespletlo, má skutečné u nad sebou obloučkem. Oblouček nad písmenem je tedy nápověda, ne přehláska.
• Slova jako „unehelich“ jsou plot. u, n, e, h, e, l, i, c, h, e: samé svislé tahy. Počítejte je a hledejte oblouček nad u a tečku nad i, která bývá posunutá o písmeno dál.
• s má dvě podoby. Na začátku a uvnitř slova je dlouhé ſ, dlouhý tah dolů pod řádek se smyčkou nahoře. Na konci slova nebo jeho části (Haus-nummer) je kulaté s, podobné šestce.
• h má smyčku pod řádkem a snadno se splete s f nebo s dlouhým ſ.
• Čárka nad m nebo n znamená v německém textu, že se písmeno zdvojuje: m s čárkou je mm. V latinských zápisech ale vodorovná čárka nad písmenem obvykle znamená vynechané m nebo n (Joañes = Joannes).
• Velká písmena se od latinky liší nejvíc. Učte se je až podle slov, ve kterých je potkáte: S ve „Sohn“, T v „Tochter“, H v „Haus“.

Začněte krátkým zápisem

Nejlehčí jsou mladší zápisy z poloviny 19. století a krátké zápisy o úmrtí. Mají pevné kolonky a jen pár slov. Třeba tenhle z Hostěnic u Brna:

Úmrtí, Hostěnice, listopad 1843

Takový zápis se dá rozluštit i bez znalosti písma. Datum, číslo domu a věk jsou číslice a jméno znáte z jiných zápisů. Zbývá pár slov: Viertler (čtvrtláník), in Hostienitz (v Hostěnicích, česká ves po německu) a příčina smrti Lungensucht. A každé z nich se v knize objeví ještě stokrát. Mimochodem, věk 60 let je nadsazený: Martin se narodil roku 1788, bylo mu tedy 55. Věk u úmrtí se často jen odhadoval.

Zápis řádek po řádku

Další krok je delší věta. Zápis o úmrtí malého Johanna z Horákova z roku 1866 má pět řádků. Ukazujeme je jeden po druhém a ke každému, čeho si všimnout:

Úmrtí, Horákov, červen 1866, sloupec se jménem

1. 

   Johann, unehelicher

   Velké J v kurentu, pak „plot“: u-n-e-h-e-l-i-c-h-e-r. Oblouček je nad prvním u.

2. 

   Sohn der Maria,

   Sohn je syn. e v „der“ jsou dvě čárky jako latinské n.

3. 

   ehelichen Tochter des

   Totéž slovo jako v prvním řádku, jen bez „un“: manželské. Tochter je dcera.

4. 

   Franz Hromek, Viert-

   Příjmení je psané latinkou a vypadá jinak než okolní text. Viert- pokračuje na dalším řádku.

5. 

   lers in Horákow

   Konec slova Viertlers: čtvrtláníka. Jméno vsi je napsané po česku s čárkou, ale s německou koncovkou -ow.

Celá věta zní: „Johann, nemanželský syn Marie, manželské dcery Františka Hromka, čtvrtláníka v Horákově.“ V dalších kolonkách stojí věk 3 měsíce a 26 dní, příčina Masern-Ausschlag, tedy spalničky, a podpis kaplana Theodora Wolfa. Pět řádků, a už víte o třech lidech ze tří generací.

Těžší zápis: tři úmrtí v jednom domě

Starší ruce bývají úspornější a víc zkracují. Tenhle výřez je z ledna 1810, z matriky zemřelých téže farnosti. Zkuste si ho nejdřív přečíst sami a pak teprve sjeďte k přepisu:

Úmrtí, Horákov, leden 1810

Čeho si všimnout: zlomek ¼tler je zkratka slova Viertler, uvozovky „ pod sebou znamenají „totéž co výše“, v kolonkách ale mohou znamenat i prázdné pole nebo jen vyplňují konec řádku, a Coop. je kooperátor, tedy kaplan. Slovo Fraiß (jinde Fraisen) znamená křeče, česky psotník, a v matrikách je to nejčastěji zapisovaná příčina úmrtí malých dětí. Je to příznak, ne diagnóza. Co se za těmi slovy skrývá, rozebíráme ve slovníčku latiny a němčiny.

A ještě jedna věc, kterou se z písma naučíte: datum narození Marianny zapsané není, ale z věku „1 Tag“ a z data úmrtí vyplývá, že se narodila 20. nebo 21. ledna. Takhle se zápisy vzájemně doplňují.

Jak se učit, aby to šlo rychle

1. Začněte jmény, která znáte. Příjmení, křestní jména rodiny, název vsi. FamilySearch radí sestavit si z nich vlastní abecedu: písmeno, které jste jednou přečetli ve známém jméně, poznáte i jinde.
2. Jděte od mladších knih ke starším. Ruka z roku 1880 je čitelnější než ruka z roku 1790 a slova jsou stejná.
3. Zůstaňte u jednoho písaře. Každý kaplan psal trochu jinak. Když přečtete deset jeho zápisů, jedenáctý půjde sám.
4. Pište si slovníček. Výřez slova a vedle čtení. Po pár večerech máte vlastní tabulku přesně pro svou farnost.
5. Nejisté místo označte otazníkem a jděte dál. Často se vyjasní o tři zápisy později.

Kdo chce víc, má k dispozici české příručky: Klíč k novověké paleografii Ivany Ebelové (Karolinum, 2. vydání 2020) s dvaceti českými a dvaceti německými ukázkami s přepisem a Učebnici čtení starých textů nejen pro rodopisce, kterou vydává Česká genealogická a heraldická společnost.

A co umělá inteligence?

Přepis rukopisů umí dnes i software. Nejznámější je Transkribus, který má modely pro matriky v latině, němčině i češtině a v bezplatném účtu dává 50 kreditů měsíčně, zhruba na 50 stran. U každého řádku ukazuje, jak si je jistý. Hodí se na první čtení a na hledání jména v dlouhé knize. Právě jména, čísla domů a data ale bývají místa, kde se plete nejvíc, a ta jsou pro rodokmen nejdůležitější. Co z přepisu použijete, si proto vždy zkontrolujte v originále. My pracujeme stejně: AI přečte, člověk ověří.

Kdo nemá čas na učení, může začít u hotového: první zápis jednoho předka i s přepisem do dnešní češtiny najdeme zdarma. Jak se ke správné knize dostat, popisuje návod krok za krokem.